Tohle vám nejspíš nikdo neřekl

Vyzkoušeli jstevšechny rady, jak naučit dítě chodit na nočník a furt nic?

jste z toho bezradní?

Máte strach, že to vaše dítě se to snad nikdy nenaučí?

Co kdybyste znali jednoduchou fintu, která by vás nikdy nenapadla, a přesto funguje?

Seznamte se s mým unikátním soukromým tipem na překvapivé urychlení nácviku chození na nočník...

Děkuji, Vaše rady mi moc pomohly
Marcela Němcová
To zní velice rozumně. Moc děkuji za radu
Marta Věncková
Od muže jsem to takto pěkně ještě nečetla
Katka Vaverová Nová

Nebo si přečtěte následující rady...

Hlavně žádný stres

Čím víc budete nervózní, bude nervózní i dítě, a tenhle stres není dobrým pomocníkem pro zvládnutí nové dovednosti. Místo, aby se dítě soustředilo na výkon do nočníku, běží mu hlavou:

  • maminka chce, abych to dokázal
  • když to nedokážu, maminka bude smutná
  • když bude maminka smutná, nebude mě mít ráda
  • když mě maminka nebude mít ráda, co se mnou bude

A tak pořád dokola a dítě už ani neví, co po něm maminka chce. Nedokáže se vůbec soustředit, co má dělat, jak to má dělat. Ví jenom, proč to má dělat. A i to ví po svém - aby měla maminka radost. "Jenže, když to nedokážu, ..."

První rada tedy zní:

  • hoďte se do klidu
  • netlačte na pilu
  • nedávejte tomu přílišnou důležitost

Není kam spěchat

Neporovnávejte vaše děti s jinými dětmi. Každé dítě je individualita a vyvíjí se svým vlastním tempem.

Srovnávejte vaše dnešní dítě s vaším dítětem včerejším. Vnímejte, jaké pokroky vaše dítě dělá každý den a týden. Kašlete na ostatní děti.

Když vaše děti začaly lozit po čtyřech a zkoušely se postavit, možná jste se potají radovali, že to vaše dítě je šikovnější než sousedovic. A teď jste nervózní, že sousedovic kluk už běhá bez plenek a ta vaše princeznička pořád nic.

Ani sprinteři nedoběhnou do cíle všichni najednou...

Druhá rada zní:

  • pamatujte, že každé dítě je originál a vyvíjí se individuálně
  • nepochybujte o tom, jestli to vaše dítě zvládne (zvládne to)

Sklízíme, co jsme zaseli

Dětské hovínko je vděčným námětem vyprávění rodičů, tvůrců filmu i spisovatelů . Za všechny zmíním film "S tebou mě baví svět" Marie Poledňákové a knihu "Co by můj syn měl vědět o světě" od Fredrika Backmana.

Přílišná pozornost upřená na plínko může způsobit zádrhel při přechodu na nočník.

Děti totiž chtějí rodičům udělat radost. Pokud se při každém přebalování dítěte radujete jakobyste právě vyhráli ve sportce, dítě si podvědomě může vytvořit vzorec "plná plenka = šťastná maminka".

Najednou však nastane den, kdy maminka v době kdy dítě obvykle kadí do plenek, ho vezme a posadí na nočník. A dítě si řekne: "Co to ta máma se mnou vyvádí? Zrovna jsem jí chtěl udělat radost tím, že udělám plínko, a teď mě nutí sedět na nějakém hrnci. No nic, musím vydržet, snad mě rychle zase obleče..."

Ještě není všem zmatkům v hlavě dítěte konec. Sotva maminka objeví hovínko v plence, je celá zklamaná. "Proč je maminka najednou smutná nebo se dokonce zlobí, když ještě nedávno z toho měla radost", pomyslí si dítě.

Z toho vyplývá třetí rada zní:

  • nevěnujte přílišnou pozornost nadílce v plenách
  • komunikujte s dětmi při přebalování normálně, bez přehnaných emocí

Z dětí se stávají tvůrci

Víte, že hovínko je první dětský výtvor?

Dítě si může připadat jako umělec a mít ke svému dílu zvlástní vztah. Nemusí pak být divu, že s ním chce nakládat podle vlastního uvážení.

Tvůrcům a umělcům těžko poroučet, kdy mají tvořit... 🙂

Čtvrtou radu nemám:

  • berte to jako zajímavost...

Nezapomeňte na maličkosti

Dnes učíte děti sedět na nočníku, za nějakou dobu přijde na řadu klasický záchod. S učením na záchod nepochybně přijde na pořad dne i mytí rukou po použití záchodu.

Není to ale zbytečně pozdě?

Proč nevyužít této příležitosti k tomu, abyste dětem dostali do podvědomí hygienický návyk, že po požití záchodu se myjí ruce?

Pátou radou připomínám:

  • děti vychováváme příkladem
  • nejlepší způsob, jak dítě naučit nějakému návyku, je dělat ho taky
  • pochvalte dítě za dobrý výkon a netrestejte, nevyčítejte, když se dítěti něco nepovede

Kdysi módní doplněk...

...dnes převážně věc ryze praktická. Kapesník.

Profesor Zdeněk Matějček ve své knize Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte (2005, dotisk 10., 2016) zmiňuje nadpis článku dětského lékaře MUDr. Karla Macka: Docela obyčejný kapesník, a doporučuje učit dítě smrkat ve stejném období jako učit chodit na nočník.

V předchozím odstavci zmiňuji, že děti vychováváme příkladem. Naučit dítě smrkat je ideální příležitost si to vyzkoušet a ověřit.

Bude se vám to hodit v další výchově! Uvědomíte si, kde se bere spousta činností, které děti dělají a které vás tak rozčilují. Pochopíte, že ve vašich dětech vidíte sami sebe...

Šestou radou vybízím:

  • zamyslete se, proč učíte děti chodit na nočník "co nejdříve" a s utíráním nosu otálíte?

Těžko tomu uvěřit, ale zkuste to!

Poprvé jsem tuhle radu dal v roce 2011, první zářijový víkend. Na jižní Moravě.

Tenkrát to bylo mým přátelům, kteří řešili, že jejich vnuk nechce sedět na nočníku a jejich dcera si už neví rady. Během povídání jsem slyšel snad všechny možné i nemožné pokusy.

V tu chvíli mě to napadlo. Podíval jsem se na to očima dítěte. Mí přátelé se tvářili nevěřícně a nebrali to moc vážně.

Za pár dní mi kamarád volal a první, co řekl: "Funguje to! Nevěřil jsme tomu, ale poradili jsme to dceři a vnuk už krásně sedí na nočníku."

Na co ještě čekáte? Vyzkoušejte to i vy!