Jak podpořit dítě při neúspěchu: Průvodce pro rodiče

Neúspěch je součást života. Děti se s ním setkávají každý den – ve škole, ve sportu, v sociálních interakcích.

Zklamání, smutek nebo dětský vztek, který při něm často zažívají, jsou přirozené reakce, se kterými se však mohou naučit pracovat.

Jako rodiče máme tendenci je chránit před selháním, ale tím jim ve skutečnosti škodíme.

Neúspěch je totiž důležitý pro jejich růst a vývoj. Pomáhá jim budovat odolnost, učit se z chyb a zlepšovat se. Naším úkolem je naučit je s neúspěchem zacházet.

V tomto článku se dozvíte:

• Proč je neúspěch pro děti důležitý
• Jak zvládat vlastní emoce v situacích, kdy dítě selhává
• Tipy na efektivní komunikaci s dítětem po neúspěchu

Věřím, že po přečtení článku budete lépe připraveni podpořit své dítě ve chvílích, kdy to nejvíc potřebuje. Pojďme na to!

Význam neúspěchu v dětském vývoji

Představte si, že se vaše dítě učí jezdit na kole. Kolikrát spadne, než se mu to povede? Desetkrát? Stokrát? Každý pád může být frustrující a bolestivý, ale bez něj by se jezdit nenaučilo.

Stejně tak je to s neúspěchem v životě. Každý nezdar je příležitostí naučit se něco nového, zlepšit se, posílit svou odolnost.

Proč je tedy neúspěch tak důležitý?

• Učí děti zvládat frustrace a emoce (když mu to rodiče dovolí)
• Pomáhá jim objevovat své silné a slabé stránky
• Motivuje je k dalšímu úsilí a zlepšování
• Buduje jejich sebedůvěru a odolnost

Když dítě zažije neúspěch, jeho mozek se doslova přepojuje. Vytváří se nová nervová spojení, která mu pomáhají vypořádat se s podobnými situacemi v budoucnu. Je to jako posilování svalů – čím víc je trénujete, tím jsou silnější.

Samozřejmě, není snadné sledovat, jak vaše dítě zápasí s nezdarem. Ale pamatujte, že každý „pád“ je ve skutečnosti krokem vpřed. Vaším úkolem je být mu oporou a průvodcem na této cestě.

„Každý neúspěch nás přibližuje k něčemu většímu, pokud ho dokážeme přijmout s moudrostí.“ Andrew Carnegie

Sebeuvědomění rodiče: Klíč k efektivní podpoře

Než se pustíme do rad, jak podpořit dítě, musíme začít u sebe. Naše vlastní emoce a reakce totiž zásadně ovlivňují to, jak bude dítě neúspěch vnímat a zvládat.

Zamyslete se:

• Co ve vás vyvolává pohled na trpící dítě?
• Jaké myšlenky a pocity se ve vás objevují?
• Máte tendenci situaci rychle „zachraňovat“?
• Cítíte zlost, zklamání, bezmoc?

Uvědomění si těchto pocitů je prvním krokem. Teprve když ovládneme sami sebe, můžeme být oporou pro druhé.

Vzpomeňte si. Byli jste frustrovaní z toho, že vaše  dítě nesčetněkrát spadlo, když se učilo chodit? Nejspíš ne.

Stejné je to s kteroukoliv další dovedností. Dítě zažije řadu neúspěšných pokusů, než se mu podaří zvládnout další dovednost. Akorát, že u těch dalších dovedností často projektujeme naše vlastní selhání a frustrace z neúspěchu.

Že se dítě něco nepovedlo? No a co? Zkusí to znovu a příště se mu to povede.

Není to o vás. O vás to bylo před dvaceti, třiceti lety. Teď je to o vašem dítěti a ono to dokáže. Dejte mu příležitost situaci zvládnout a vytěžit z ní maximum.

Jak se odpoutat od výchovy vašich rodičů, je téma tohoto videa.

Pamatujte, vaše emoce jsou jako počasí – přicházejí a odcházejí. Nemusíte je potlačovat, ale nenechte se jimi ovládat. Buďte si jich vědomi, přijměte je a pak se rozhodněte, jak zareagujete. Váš klid a nadhled budou pro dítě tou nejlepší podporou.

Komunikace s dítětem v okamžiku neúspěchu

Představte si, že vaše dcera staví věž z kostek. Je vysoká, barevná a ona je na ni hrdá. Najednou se věž zhroutí. Kostky se rozletí po pokoji a dcera se rozpláče.

Co uděláte?

a) Rychle postavíte věž znovu, abyste ji utěšili.

b) Řeknete jí, ať nebrečí, že to nic není.

c) Obejmete ji a řeknete: „Vidím, že jsi smutná. To je v pořádku.“

Správná odpověď je za c). V okamžiku neúspěchu dítě nepotřebuje rychlé řešení ani bagatelizování jeho pocitů. Potřebuje vaši empatii, pochopení a podporu.

Nesnažte se hned situaci napravovat nebo ho přesvědčovat, že to nic není. Nechte ho, ať samo přijde s nápady, co dělat dál. Vaše role je být průvodcem a podporou, ne zachráncem.

Zkuste to takhle:

• Pojmenujte jeho emoce: „Vypadáš zklamaně. Je to tak?“
• Ukažte pochopení: „Chápu, že je to pro tebe těžké.“
• Nabídněte podporu: „Jsem tu pro tebe. Společně to zvládneme.“
• Položte otevřené otázky: „Co si o tom myslíš? Co bys chtěl udělat dál?“

Může se stát, že dítě bude reagovat podrážděně na každý chápavý pokus o komunikaci. Pak je nejlépe počkat a nechat dítě, ať si neúspěch prožije nejdříve samo uvnitř sebe. Možná je mu nepříjemné, že je někdo svědkem jeho neúspěchu, a svými otázkami to jenom zdůrazňujeme.

Říká se „mlčeti zlato“, což může být v této chvíli být nejlepší přístup. Neznamená to však, že máte dítě ignorovat, nevšímat si, co dělá a prožívá. Vnímejte ho, buďte přítomni v situaci.

V dalším článku se budu věnovat konkrétním situacím, kdy se dítěti něco nepodaří, a jak na ně reagovat.

Chcete poradit právě s vaší situací? Napište mi. Rád vaši otázku zpracuji do praktického průvodce, z kterého budou mít užitek i další rodiče.

Výzva

Tento týden si všímejte situací, kdy vaše dítě zažívá neúspěch. Může to být cokoli od rozlitého mléka po prohraný fotbalový zápas.

Místo abyste okamžitě reagovali nebo se snažili situaci vyřešit, zkuste se na chvíli zastavit. Zhluboka se nadechněte a zeptejte se dítěte: „Jak se cítíš? Co bys chtěl udělat dál?“

Opravdu naslouchejte a dejte mu prostor přijít s vlastními nápady. Uvidíte, jak i tato malá změna může prohloubit vaše spojení a pomoci dítěti růst.

Jaký jste rodičovský typ? Zjistěte to v krátkém testu: