Tati, ty seš ale blbej!

Takhle dcera reaguje, když udělám nějakou pitomost, vypustím nějakou hlášku, pošťouchnu ji. Zbytek rodiny, zejména její babička a prababička s tím má problém. Její prastrejda se nechává slyšet, že je to rozmazlený fracek. Ale jaký rozmazlený fracek, když já si začnu? Dcera moc dobře ví, že to je ve srandě, a nezažil jsem nikdy ani náznak v jakékoliv jiné situaci, že by mě nerespektovala. Zcela jasně jsem nastavil mantinely a dcera je vnímá a respektuje. Stejně si neodpustím poslední slovo, když dodávám: „A ty jsi zase pro změnu hezká!“, „Jak záchodová deska…“.

Jednou jí to ujelo, pravda. Ale stačilo jasně říct, že tohle není sranda a hra a že to myslím vážně. Omluvila se, já jsem omluvu přijal, řekl jsem jí, že ji mám rád, a všechno bylo v pořádku.