Jak si získat a udržet přirozenou rodičovskou autoritu

Mnozí rodiče dnes řeší dilema – jak vychovávat děti, aby nás respektovaly? A často sáhnou po autoritativním přístupu. Jenže řvaní a tresty většinou vedou akorát tak ke strachu a vzdoru. Existuje jiná cesta?

Ano, existuje! A já vám teď ukážu, jak vybudovat vzájemný respekt a důvěru, aniž byste museli sahat po tvrdé ruce. Bude to stát trochu úsilí, ale stojí to za to!

Proč autoritativní přístup nefunguje

Všichni to známe – dítě zlobí a my jsme v pokušení zvýšit hlas, pohrozit trestem. Jenže víte, co se v tu chvíli děje v hlavičce toho mrňouse?

• Cítí strach a nejistotu
• Ztrácí k nám důvěru
• Učí se, že křik a násilí je normální

Dlouhodobě tak vybudujeme akorát rebelující puberťáky nebo ustrašené ovečky. Ale zdravě sebevědomé jedince? Těžko…

Respekt se nedá vynutit, respekt se dá jen získat

Chtít po dítěti, aby nás respektovalo, je jako chtít po růži, aby kvetla v lednu. Nejdřív musíme vytvořit vhodné podmínky!

• Respektujme osobnost a pocity dítěte
• Naslouchejme mu a mějme skutečný zájem
• Oceňujme jeho snahu a pokroky

Překvapivě jednoduchý recept, co říkáte? Vím, že ho zvládnete. Protože respekt plodí respekt.

Tím, že se vcítíme do dětského světa a uznamé jejich potřeby a starosti, vytvoříme pouto, jaké nevznikne jinak. A časem sklízíme ovoce – důvěru, otevřenost, respekt.

Jak budovat vztah založený na důvěře a respektu

OK, teď už víme, že dětem musíme naslouchat a brát je vážně. Ale tím to nekončí. Mám pro vás pár prověřených zásad, díky kterym vztah mezi rodiči a dětmi roste a sílí.

• Trávit s dítětem dost „kvalitního času“
• Držet dané slovo, plnit sliby
• Když je problém, hledat řešení společně s dítětem

Chce to samozřejmě čas a energii. Jenže investice do vztahu je to nejcennější, co pro naše děti můžeme udělat!

Důvěra a respekt není něco, co vznikne ze dne na den. Je to dlouhodobý proces plný malých krůčků, jako jsou společné zážitky, vlídná slova, laskavá gesta. Věřte nebo nevěřte – ono se to fakt vyplatí!

Jak být dítěti průvodcem a partnerem, ne velitelem

Já vím, zní to možná zvláštně – partner? Copak jsme si s dětmi rovni? No jistě že ne, je přece na nás, abychom je dovedli do dospělosti! V první řadě jsme vždycky rodič. Ale pozor, to neznamená, že musíme jen nařizovat a kontrolovat.

• Pojďme děti vést, ne ovládat
• Dejme jim co nejvíc zodpovědnosti (úměrné věku)
• Podporujme jejich samostatnost a sebevědomí

Tuhle roli „průvodce“ musíme často objevovat metodou pokus-omyl. Učme se ale citlivěji vnímat, co dítě opravdu potřebuje.

Být průvodcem zkrátka obnáší víc naslouchat a méně mluvit (vždyť taky máme dvě uši a jen jednu pusu… 🙂 ). Víc se ptát a méně přikazovat. Je to běh na dlouhou trať, ale děti se tak můžou maximálně rozvinout. A to stojí za všechny trable, no ne?

Praktické tipy pro každodenní situace

Teď už víme, jaký přístup obecně volit. Ale co v každodenních vypjatých momentech? Sem tam se to stane každému – nervy pracujou, hlas se zvedá, pochopení je v… no zkrátka, někdy se prostě nedaří. Mám pár tipů, co pak zabírá!

• Neskákej dítěti do řeči, nech ho domluvit
• Pojmenuj nahlas jeho pocity („Vidím, že se zlobíš…“)
• Navrhni oddechový čas pro oba („Teď se na chvíli uklidníme…)

Pamatujte, vždycky je lepší chvíli počkat a jednat s rozvahou, než něco vychrlit v afektu. Já vím, někdy je těžké zachovat klid. Ale věřte mi, zvládnout se v takovou chvíli je ta nejcennější lekce pro nás i pro dítě!

Zkrátka i v těch vypjatých chvílich držme náš respektující přístup. Časem zjistíme že náročné situace zvládáme líp a líp – a ty nervy ušetříme sobě i dítěti!

Co říci závěrem?

Milí rodičové, vím, že chcete pro své děti to nejlepší. A věřte, že jsem to chtěl taky. Proto jsem hledal cesty, jak vychovávat bez výhrůžek a trestů. A postupně jsem objevoval kouzlo respektujícího přístupu!

Tak co, zkusíte to taky? Těším se, až mi napíšete, jaké pokroky pozorujete! Mějte se krásně a užívejte ty společné vzácné chvilky.