👨👩👧👦 Představme si situaci, kdy se sejde několik rodin s dětmi. Dospělí sedí u stolu, povídají si a děti kolem pobíhají a hrají si. Vtom jedno dítko začne mlátit klackem do plechového kýble. 😅 Pár dospělých je najednou nervózních a zaměří svou pozornost na dítě bubeníka. Štve je to. 😤 Je-li mezi naštvanými i rodič onoho dítěte, určitě hned razantně zasáhne.
🤔 Proč to ale nenaštvalo všechny rodiče? Proč někteří zůstali v klidu? Ne, nebudu se pouštět do rozboru podvědomých reakcí a vzorců z dětství ani do úvah o tom, že za vztekem se chovává strach. Chci tím jen ukázat, že o tom, jestli nás chování dětí naštve nebo ne, nerozhoduje dítě… 💭
Už slyším námitky, že dítě si nemůže dělat, co chce, že tím hlukem otravuje všechny ostatní. Ano, nikdo si nemůže dělat, co chce, ani dítě, ale to neznamená, že dítě nás svým chováním chce naštvat.
Situace, kdy nás dítě vytáčí může mít několik jednoduchých vysvětlení:
🎮 Dítě si prostě hraje a netuší, že to může druhé obtěžovat.
🤗 Dítě se domáhá pozornosti, když svou aktivitu směřuje přímo na rodiče.
❓ CO S TÍM? V prvním případě můžeme dítě požádat, aby svou aktivitu zmírnilo, případně ji nějak korigovat. Hlavně v klidu, protože nervozita vyvolá další nervozitu. 🧘♀️ Možná se dítě začne zlobit, že mu berete hračku, která se mu zalíbila, a dojde na nějaký ten brek a křik. I to se dá zvládnout v klidu, bez řvaní a během pár okamžiků.
Druhá situace má jednodušší řešení. Věnujme pozornost dítěti. ❤️ Je to ten nejlepší a nejjednodušší způsob, jak reagovat. Že nemáte zrovna čas, protože
📱 si telefonujete se šéfem
💬 povídáte s příteli
🧹 uklízíte, vaříte, … ? Co je důležitější než vaše dítě? Čas, který s dětmi neprožijete, už nikdy nezískáte zpět. ⏳
💡 Chcete vědět, jak zvládnout dětský vztek bez „nervů“? Napište mi do komentáře vaši situaci, ve které si nevíte rady s dětským vztekem, a společně najdeme způsob, jak na to. 👇