Kdyby tohle fungovalo, můžeme zavřít všechny věznice…

Není to strach z trestu, co  vede k dodržování zákazů a příkazů.

Když rodiče sáhnou po výhrůžkách a strašení, může to na první pohled fungovat – dítě poslechne. Jenže psychologie ukazuje, že účinek je krátkodobý. Klasické experimenty (Aronson & Carlsmith, Freedman) prokázaly, že děti, které se podvolí jen ze strachu z trestu, zákaz dodržují jen tehdy, když nad nimi visí hrozba. Jakmile dozor zmizí, vrací se k zakázanému chování.

Kde se asi vzalo přísloví, že Zakázané ovoce nejvíce chutná? 🙂

Podpálený pokojíček

Jako dítě jsem taky dostal zákaz a i když jsem byl vychováván docela přísně, nic jsem nedbal na možné následky. A nedbal jsem až tak moc, že jsem skoro podpálil postel, ve kterém jsem ležel.

Otec nařídil: „Už žádné čtení, zhasni a spi!“ Ani kožný řemen visící u nás doma na kuchyňských futrech mě neodradil od pokračování čtení. Ta knížka byla holt moc zajímavá a nedokázal jsem se odtrhnout. Tak jsem vzal ze stolu lampu a schoval se pod peřinu.

Tak jsem se zabral do čtení, že jsem si nevšimnul, že peřina už doutná od žárovky, jak na ní peřina ležela (kdysi se používaly klasické wolframové žárovky, které vydávaly opravdu hodně tepla). Všiml jsem si toho, až když jsem se začal dusit kouřem.

Všechno nakonec dobře dopadlo, i trest jsem přežil, ale byl to ukázkový projev toho, kdy jsem ignoroval rodiče a otcova rodičovská autorita byla kdovíkde.

Místo trestu zodpovědnost

Naopak mírné, ale jasné hranice vedou k tomu, že dítě zákaz přijme za vlastní a respektuje ho i bez dohledu. Strach tedy k opravdové poslušnosti nevede – spíš k formálnímu, krátkodobému souhlasu.

Jak tedy dosáhnout toho, aby dítě přijalo zákaz nebo pravidlo za své?

Mnohým se to možná nebude líbit, nebudou souhlasit, ale je to ta nejjednodušší a nejlepší cesta: domluvit se s dítětem. Přiměřeně věku samozřejmě.

Nechte dítě se k tomu vyjádřit

Nebojte se toho, že dítě vymyslí nějakou nerealizovatelnou verzi domluvy. Pro odstranění odporu ze strany druhého (je jedno, jestli je to dítě nebo dospělý) stačí pocit, že může situaci ovlivnit. A tento pocit se dostaví, když dítě dostane prostor se vyjádřit.

Dítě totiž ví, že jeho požadavek je nereálný, a je rádo, když rodič má kontrolu nad situací.

Vysvětlete,

proč pravidlo nebo zákaz požadujeme.

Možná se k vám už doneslo z oblasti osobního rozvoje a komunikace, že slovíčko „ale“ ruší všechno před tím řečené. Stejně tak slovo „protože“ způsobuje vyhovění. A je skoro jedno, co za „protože“ následuje (viz experiment s předběhnutím fronty u kopírky: „Pusťte mě dopředu, protože si potřebuji něco okopírovat“.)

Jak se dalo předejít skoro požáru

Když vaše dítě svítí dlouho do noci, respektive svítí v době, kdy si myslíte, že by už mělo mít zhasnuto a spát, zkuste to takhle.

Přijít do pokojíčku a konstatovat: vidím, že ještě nespíš. Pak podle situace: nemůžeš usnout; co to čteš?

Může se z toho vyklubat důvěrný rozhovor, protože dítě něco trápí a proto nemůže usnout.

Pokud jde o banality typu čte knížku, kouká do mobilu (i když to úplná banalita není, ale to je jiné téma), začal bych větou: OK, dočti kapitolu a pak už zalehni. Ráno vstáváš do školy, ať nejsi nevyspalá. Kolik Ti zbývá do konce kapitoly, do konce videa?

Nezapomeňte na důslednost. Odhadněte čas, kdy by dítě už mělo zhasnout, a zkontrolujte to. Je-li už tma, popřejte dobrou noc. Pokud dítě nespí a stále čte, kouká do mobilu, zastavte se, párkrát se zhluboka nadechněte, probuďte svou vnitřní sílu a klid a jasně požádejte dítě, ať už zhasne nebo zhasněte sami.

Pamatujte, že křik a emoce celou situaci vyhrotí. Kdežto hlas nočního dýdžeje bude jako mávnutí kouzelnou hůlkou a nastane noční klid.

A co když nechce spát malé dítě?

Na téma večerní rituály a usínání malých dětí jsem připravil celý webinář.

Najdete ho spolu s dalšími více než patnácti webináři na Herohero. Dále tam najdete videa z cyklu Rodičovská abeceda, rubriku Nad dotazy rodičů a další obsah.

Přihlásit se k odběru můžete tady: https://herohero.co/sebevedomyrodic