Proč je mnoho rodičů přesvědčeno, že přísné tresty jsou jediný spolehlivý způsob, jak vychovat z dítěte slušného člověka?

Nepodléhejme klamu přeživšího

Klam přeživšího posuzuje výsledek podle úspěchu a ne podle neúspěchu, selhání.

Inženýři během 2. světové války zkoumali letadla, která se vrátila z boje, aby zjistili, kam umístit další pancéřování. Většina stop po střelách byla na křídlech a v trupu. Původní plán zněl: Pancéřovat tam, kde je nejvíce děr.

Statistik Abraham Wald ale upozornil na Klam přeživšího: Zkoumáme jen ta letadla, která se vrátila! Zásahy, které letadla přežila, nebyly smrtelné. Místa, kde díry nebyly (např. motory nebo pilotní kabina), byla ta, kde stačila jediná rána k zničení. Pancéřování se muselo umístit právě tam, kde žádné díry nebyly.

My, jako dospělí, jsme ta „vrácená letadla.“ Díváme se na sebe (na křídla a trup plné děr) a říkáme si: „Tresty a bití jsou ty díry, které jsem přežil.“

Ignorujeme letadla, která se nevrátila. Ignorujeme ty, které tvrdá výchova psychicky zničila nebo u kterých vyvolala celoživotní problémy, které nevidíme. Tresty nejsou zóna, která nás ochránila, ale zóna, kterou jsme přežili, často s vnitřními „poškozeními“ (nízké sebevědomí, naučená agrese).

Zaměřit se na to, že jsme přežili, nám ale zabraňuje položit si tu nejdůležitější otázku:

Co kdybychom vychovávali děti tak, aby nemusely nic přežívat?

Nepochybuji o tom, že z mnoha trestaných dětí vyrostli úspěšní a spokojení lidé, kteří si nenesou žádná traumata ani problémy v životě. To je realita a já ji respektuji.

Je zcela pochopitelné, že se domníváme, že ostatní lidé mají stejnou zkušenost jako my, a automaticky předpokládáme, že každý slušný a zodpovědný člověk byl ve svém dětství také trestán – ať už křikem, výhružkami, odmítáním, nebo tělesnými tresty. Vždyť to známe ze svého života!

Jenže co když to není pravda?

Jsem přesvědčen, že obrovské množství laskavých, slušných a zodpovědných dospělých vyrostlo v rodinách, kde nebyly tresty, ale jasné hranice postavené na respektu.

Zkuste se jen tak mimoděk zeptat lidí ve svém okolí, kteří vám jsou vzorem: „Jak vás vlastně vychovávali?“ A do komentářů mi napište, co jste se dozvěděli. 🙂

Proč se dítě z trestu neučí

Když používáme trest, cítíme se jako efektivní rodiče. V dnešní uspěchané době to snad ani jinak nejde, než všechno řešit rychle. Navíc jsme přesvědčeni, že máme situaci pod kontrolou, a to nám dodává pocit jistoty a bezpečí. Ale co dítě?

Dítě přestane dělat to, co se nám právě nelíbí, a dost možná to přestane dělat i do budoucna (nebo si jenom začne dávat pozor, abyste ho nepřistihli), ale z jakého důvodu? Ze strachu z trestu nebo ze ztráty vaší lásky, kdy odmítání dítěte je taky forma trestu.

Naučí, že když nebude dělat, co chtějí ostatní, není dost dobré. Jak se dítě asi cítí, když mu rodič dává najevo, že za nic nestojí? To asi není bezpečný vztah, kde dítě může objevovat svět a učit se nové věci.

Ztráta kontroly = stres

Rodič získal kontrolu nad situací, ale dítě ji právě ztratilo. Ztratilo ji, protože rodič zasáhl z pozice síly.

Co se stane, když ztratíme kontrolu nad situací? Přichází stres, na který člověk reaguje jedním ze tří U:

• Ustrnutí
• Útěk
• Útok

Dítě se tedy začne vztekat, vzpouzet, brečet, utíkat. Ztratilo kontrolu a řeší stresovou situaci. Je to přirozená reakce, pudová záležitost. Limbický systém vyhodnotí situaci jako stresovou a dá signál „U-U-U“. Neokortex (pomalý mozek) nemá v tu chvíli šanci proti rychlému mozku. Ale dá se to naučit.

A pokud jste se teď malinko zamysleli, určitě jste přišli na to, proč vlastně trestáte. Máte totiž pocit ztráty kontroly, že dítě dělá něco, co vy si nepřejete. Dostaví se stres a s ním spojená jedna z únikových reakcí. V tomto případě je to útok v podobě trestu nebo plácnutí dítěte…

Dítě nedělá nic naschvál

Máte-li pocit, že vám dítě dělá jen samé naschvály, zaradujte se. Dítě je totiž natolik inteligentní, že ví, jak toho dosáhnout. A navíc ještě má vůli a chuť toho dosáhnout. Hodné, poslušné dítě už rezignovalo.

Dítě totiž potřebuje uspokojit nějakou svou potřebu (pozornost, pocit sounáležitosti, potřebu vlivu a kompetence nebo autonomie, bezpečí, …), které se navenek mohou projevovat nevhodným chováním.

Co je to vlastně to, co nazýváme nevhodné chování? Je to jakýkoli projev (křik, vzdor, agresivita), který narušuje hranice, ale zároveň není projevem zlé vůle, ale voláním o pomoc. Je to symptom, ne příčina.

Podrobně se tomuto tématu věnuji na webináři Když dítě dělá naschvály.

Trest versus důsledky

Jak tedy vypadá ten respektující nástroj pro nastavení hranic, který nepotřebuje křik ani strach? Klíčem je přesunout fokus z trestu na důsledek.

Trest je emocionální reakce. Je zaměřen na minulost a na to, co dítě udělalo špatně („To už nesmíš dělat!“). Hlavně je však nepřirozeně spojen s činem – například když za hádku o hračku pošleme dítě na pět minut do kouta. Tento přístup vyžaduje vztek a křik rodiče, a jeho výsledkem je jen strach a pocit nespravedlnosti.

Oproti tomu důsledek (ideálně logický nebo přirozený) je nástroj vedení. Je zaměřen na budoucnost a na to, jak situaci napravit („Jak to můžeme udělat příště?“). Důsledek je vždy logicky spojen s činem, a namísto strachu vzbuzuje zodpovědnost. Vyžaduje klidnou pevnost rodiče a dítěti ukazuje: „Chyba se stala. Jak to teď společně vyřešíme?“

Existují dva typy důsledků, které nám pomáhají být pevní a laskaví zároveň:

Přirozené důsledky

Přirozené důsledky jsou ty, které nastanou bez našeho zásahu. Dítě se učí přímo od světa a má na to plné právo. Naše role je v takové chvíli minimalizovat komentář a neříkat „Já jsem ti to říkal!“ – to by se z přirozeného důsledku stal trest.

• Příklad z praxe: Už ho znáte z mého příběhu, kdy dcera se bránila teple se obléct na podzimní procházku. Najdete ho tady nebo i na sociálních sítích v podobě videa. Na mé sociální sítě se dostanete přes rozcestník. Doplním jen, že naším úkolem je zajistit, aby dítě bylo v bezpečí, když se situace zhorší (mít rukavice a čepici u sebe).

Logické důsledky

Logické důsledky nastavujeme my, ale logicky navazují na chování dítěte. Cílem není působit bolest, ale vést dítě k nápravě chyby a k řešení problému.

• Příklad z praxe (Poškození majetku): Dítě kreslí fixou na zeď.
  • Logický důsledek: Náprava. „Zdi nejsou na kreslení, tam se nepatří. Fixy schováme. Kreslí se na papír. Pojď mi pomoci utřít tu čmáranici, vezmeme vlhký hadřík.“ (Společná náprava škody je mnohem efektivnější než izolace – bež do kouta, pokoje, …).
• Příklad z praxe (Ztráta privilegia): Syn neustále hází autíčkem po mladší sestře.
  • Logický důsledek: Přesměrování činnosti. „Vidím, že chceš s autíčkem házet. To bohužel není bezpečné pro tvoji sestřičku. Dáme autíčko na chvilku odpočinout na poličku. Jakou hračku můžeme hodit a kam, aniž bychom ublížili sestřičce nebo něco rozbili?“ (Privilegium je dočasně odebráno, dokud se nenajde lepší způsob využití energie, což učí sebekontrole).

Tato cesta se možná zdá delší, ale buduje vnitřní motivaci a zodpovědnost.

Výchova dětí není ochočování

Položme si na závěr tu nejdůležitější otázku. Čím se liší ochočování od skutečné výchovy?

Principem ochočování je Systém trestů a odměn:

• Děláš, co chci? Dostaneš odměnu.
• Děláš něco jiného? Dostaneš trest.

Cílem ochočování je ovládání. Cílem je zvíře, které dělá, co má, aby dostalo pamlsek a vyhnulo se bolesti.

Rodičovství však není drezúra! My nechceme ovládat. My chceme vést. Nechceme, aby se naše děti chovaly „správně“ jen kvůli strachu z trestu nebo kvůli vidině odměny. Chceme, aby se chovaly správně, protože to cítí a považují za správné samy.

Respektující a laskavá výchova je možná delší a náročnější na naše nervy než izolace do kouta. Ale učí dítě to nejdůležitější: vnitřní nastavení. Učí ho, že má cenu chybu napravit, i když je to nepříjemné. A hlavně učí, že i když se nedaří, láska rodiče trvá.

Volíme cestu, kde je dítě s námi spojeno. Volíme cestu, kde z něj neroste ochočený jedinec, ale autentická a zodpovědná osobnost. A to je ten největší dar, jaký můžeme našemu dítěti dát.

Zkuste to jinak! Jak na to?

Chcete mít neustálý přísun vědomých strategií pro zvládání vzdoru, emocí a náročných situací? Chcete vědět, jak jednat, když už i ta laskavost dojde?

Přidejte se k nám na HeroHero. Získáte exkluzivní, hloubkové materiály a nástroje, které vám pomohou budovat vztah s vaším dítětem každý den, krok za krokem.

👉 Pokračujte v cestě SebeVědomého rodiče zde: https://herohero.co/sebevedomyrodic