Proč výchova dětí někdy nefunguje [proč děti nepomáhají rodičům]

Připadá vám výchova dětí jako neřešitelný problém? Už vám jde hlava kolem ze všech těch zaručených rad, jak na výchovu?

Nemám v úmyslu vám radit. Jenom se podívám na děti, které nechtějí plnit svoje povinnosti v domácnosti z jiného úhlu.

Jak vychovat vaše dítě, aby vám rádo a samo od sebe pomáhalo a plnilo si svoje úkoly?

Co když je to jinak?

Co když děti mají (pro ně) dobrý důvod vám nepomáhat?

Nabízím vám několik možných odpovědí i s vysvětlením, proč vám možná děti nechtějí pomáhat. A přidám pár užitečných rad.

Proč děti nechtějí rodičům pomáhat:

aneb jak to vidí děti:

1. Nechce se mi
2. Ty nepomáháš mně, tak já nepomůžu tobě!
3. Jo, já přijdu za chvíli!
4. Jedním uchem tam a druhým ven…
5. Zas mi do toho bude celou dobu kecat a komandovat mě!
6. Ještě schytám nadávky, že jsem to udělal blbě!
7. Proč bych měl něco dělat, když jsou vždycky s mým výsledkem nespokojeni?
8. Jak to mám udělat, když nevím jak?
9. Uděláte si všechno raději sami
10. Rada na závěr

A teď se pojďme podívat jednotlivým důvodům na zoubek!

1. Nechce se mi!

Je zcela v pořádku, že i dětem se někdy nechce. Jen si vzpomeňte, kolikrát vám se něco nechce. A už vůbec ne, když to chce po vás někdo druhý. Třeba v práci šéf nebo doma partner, partnerka. Nebo vaši vlastní rodiče…

2. Ty nepomáháš mně, tak já nepomůžu tobě!

Jak se říká: oko za oko, zub za zub. Nebo taky: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Přitom princip reciprocity mnoho rodičů využívá v každodenním životě.

Netvrdím, že rodiče mají s dětmi manipulovat stylem „tak já teď něco udělám pro tebe a ty pak musíš pomoct mně“. Takhle to nefunguje. I když možná funguje. Někomu.

Využijte raději princip konzistence. Když vám někdo pomůže jednou, příště pomůže zase. Výzkumy to jednoznačně potvrzují. Nechejte děti, ať vám pomohou, i když to pro vás bude znamenat zdržení. Velmi rychle se vám to vrátí, protože děti příště zase rády pomáhají. A pomohou, i když je o to požádáte.

Raději  změňte přístup vnímejte děti, když po vás něco chtějí. Věnujte pozornost a čas dětem a děti vám to vrátí. Příklad je nejlepším způsobem výchovy dětí. Věnujte se dětem, hrajte si s nimi, pomáhejte jim  a děti vám budou pomáhat.

3. Jo, já přijdu za chvíli!

Uběhne hodina a dítě se objeví právě ve chvíli, když už není s čím pomoct. A vy můžete vyletět z kůže. Děti už dávno zapomněly, že jste po nich něco chtěli a v obýváku se objevily jen proto, že si jdou do kuchyně pro nějaké pití nebo jídlo.

Zapátrejte ve vaší paměti, jestli jste dětem řekli některou z vět a tento vyřčený slib jste nedodrželi?

• Přijdu za chvíli
• Až dovařím oběd, tak přijdu
• Jen co dopíšu esemesku kolegovi z práce, hned se ti budu věnovat
• Jenom si odskočím a hned jsem u tebe
• Už jdu
• Uvařím si kafe a budeme si spolu hrát
• Počkej, až skončí seriál
• Jen co se dodívám na zprávy
• a mnoho dalších …

4. Jedním uchem tam a druhým ven…

Co že to máma, táta říkali? Když jsem za nimi onehdá přišel, abych se jim pochlubil, jaký krásný obrázek jsem namaloval, mamka sice dělala, že mě poslouchá, ale vůbec nevěděla, o čem jí vyprávím. A táta? Ten neodlepil oči od televize. Asi je mu nějaký blbý fotbal milejší než já!

Máte-li pocit, že vás děti ignorují, že nezvednou hlavu od mobilu nebo počítačového monitoru, když na ně mluvíte, dost možná je to důsledek vašeho chování vůči nim.

Výchova dětí je o maximální pozornosti, když za vámi přijdou. Dáte jim tak najevo respekt a věnovanou pozornost vám děti oplatí. Navíc s nimi vytváříte vztah plný oboustranné důvěry.

5. Zas mi do toho bude celou dobu kecat a komandovat mě!

Proč to nemůžu udělat podle sebe? Připadám si jako neschopný debil, který neumí ani umýt nádobí (uklidit nádobí z myčky, vyluxovat, zamést schody, …)

Dejte dětem důvěru a pokud je to úkol s relativně jasným výsledkem, nechejte na dětech, jakým způsobem se doberou k cíli. Můžete jim nabídnout pomoc, poradit, jak to udělat lépe, ale i s tím opatrně. Nabídněte dětem radu, jak to nebo ono udělat lépe, ale když tu radu odmítnout, nechte si ji pro sebe. Ani to nijak nekomentujte a už vůbec nekritizujte. Uvědomte si, že děti zvládnou hodně věcí a jak jinak se to mají naučit, než že to budou sami zkoušet.

Čím více budete do práce dětem mluvit, tím méně budou děti projevovat vlastní iniciativu. Naučíte je dělat jen to, co jim někdo řekne. Takže pak je zcela očekávatelné, že děti rodičům nechtějí pomáhat.

Když jim projevíte důvěru a necháte je to udělat podle jejich, neříkejte, že se jim to nepovedlo. Zkuste říkat, co říkám já: „Dobrý pokus“. Dětem tak dáte najevo, že jejich práce má smysl a v životě jim to usnadní pouštět se do nových věcí a nebudou mít strach z neúspěchu.

6. Ještě schytám nadávky, že jsem to udělal blbě!

Že mě nikdy nepochválí jsem si už zvykl, ale že mi bude nadávat, že to chtěl jinak. Tak mi to měl pořádně vysvětlit, co vlastně chce. Jak já to mám čuchat, co se mu v hlavě vylíhlo.

Vysvětlíte dětem maximálně podrobně a srozumitelně, jaký výsledek od dětí očekáváte, a stejně to dopadne úplně jinak? Nespoléhejte na to, že to děti pochopili podle vašich představ. Není důležité, co dětem říkáte, ale je důležité, co děti slyší.

Děti to určitě neudělaly naschvál jinak, než jste si vy představovali. Udělaly to nejlépe, jak to dokázaly.

7. Proč bych měl něco dělat, když jsou vždycky s mým výsledkem nespokojeni?

Na tohle si dávejte pozor už i pří výchově malých dětí. O předškolácích a školácích včetně puberťáků nemluvě.

Jak by se vám líbilo, kdyby vaši práci pořád někdo předělával? Asi byste z toho nebyli nadšeni a časem tu práci budete dělat ledabyleji a ledabyleji. Však on si to šéf předělá, jak jemu se to bude líbit, tak co bych se s tím já trápila…

Když vám děti s něčím pomohou, nepředělávejte to po nich, neupravujte to. Ani se toho nedotkněte! Děti to udělaly, jak nejlépe uměly. Když to po nich začnete upravovat a předělávat srazíte sebevědomí dětí na bod mrazu. Jednoho dne pak děti nebudou chtít pouštět se do čehokoliv, protože budou mít strach, že neuspějí. A nebudou vám ani chtít pomáhat.

8. Jak to mám udělat, když nevím jak?

Neočekávejte, že děti hned vědí a umí udělat všechno, co po nich chcete. Žádný učený z nebe nespadl, říká staré přísloví. I „hrát si“ musí rodiče děti naučit! Co potom řada jiných mnohem náročnějších dovedností?

Když po dětech chcete, aby něco udělaly, zeptejte se jich taky, jak mají v plánu to dělat. Když budou vědět, můžete být v klidu nebo to s nimi probrat a upřesnit k obrazu vašemu. Možná se ale taky dozvíte, že děti neví, jak požadovaný úkol udělat. A pak máte příležitost děti něco naučit (pozor na případné chyby zmíněné v předešlých odstavcích). Děti se rády učí a poznávají nové věci. Těší se z důvěry, kterou jim takto dáváte, a roste jim sebevědomí, že něco dokážou. To se jim v životě bude hodit.

9. Uděláte si všechno raději sami

Pak se nedivte, že vám děti nechtějí pomáhat, protože

• jste je naučili, že na práci jsou rodiče a děti si můžou jenom hrát
• nevědí, že by mohly pomoct
• nevědí, jak by mohly pomoct
• netroufnou si na danou práci
• mají strach, že je odmítnete jako už dříve tolikrát
• nejsou zvyklé trávit čas společně s vám
• jejich obvyklým společníkem jsou mobil a televize

10. Výchova dětí jinak

Změňte přístup k dětem a děti změní přístup k vám.

Naučte děti pomáhat vám! Že nevíte jak? Přečtěte si můj článek TAK SE TO NAUČ! Dozvíte se v něm, proč se dětí chtějí učit a jak je to můžete naučit.

---

Poznali jste se v některé z popisovaných situací? Pak už můžete mít představu, proč vám děti nechtějí pomáhat. Holt, nemusí to být jenom leností…

Napište do komentářů, jak je na tom vaše výchova dětí! Pomáhají vám děti s domácími a jinými pracemi nebo je musíte do všeho nutit, někdy bezvýsledně. Podělte se o vaše zkušenosti.