Chcete naučit dítě uklízet? Neuklízejte za dítě!

„Slíbila jsem dceři, že jí pomůžu uklidit pokoj,“ procedila mezi zuby zpocená maminka s mokrý hadrem v jedné ruce a smetákem ve druhé uprostřed dceřina pokoje.

„A kde je tedy dcera?“ rozhlížel se po pokoji tatínek .

Maminka vysvětlila: „Dcera je ve škole. Včera večer jsem jí slíbila, že jí pomůžu klidit pokoj, tak jí pomáhám,“ a klekla na kolena, aby utřela jakýsi flek na podlaze.

Tohle není pomoc

Rodiče si často stěžují, že děti nechtějí uklízet svůj pokoj ani jinak pomáhat v domácnosti, a hledají rady, jak naučit děti uklízet.

Tím, že budete uklízet místo dítěte, se dítě naučí jediné: Udělám nepořádek a maminka to uklidí.

Ještě horší variantou je, když rodiče uklidí dětský pokoj v době, kdy u toho dítě není – spí, je venku, ve škole, … Vnikne tak vzorec: Uklidí se to samo.

Pomáhat s domácími pracemi, uklízet si pokojíček a podobně je získaná dovednost jako každá jiná. Dítě se jí musí naučit.

Naučí se ji jenom tak, že ji bude dělat. O tom asi nikdo nepochybuje. Přesto na to zapomínáme. Malá odbočka příkladem: když bude rodič za dítě v první třídě psát čárky a vlnovky do písanky, byť jenom tím, že mu povede ruku, dítě se nenaučí psát hezky. Smyslem nácviku psaní je, aby se dítě naučilo psát, ne aby to vypadlo hezky a dítě dostalo jedničku.

Naučili bychom se jezdit na kole jenom tím, že se budeme jenom dívat na ostatní, jak jezdí? Ne. Jediný způsob, jak se něco naučit, je dělat to.

S úklidem je to úplně stejné. Když dětem nedáme šanci naučit se uklízet po sobě, dítě se to nenaučí a po zbytek života si už budeme jenom stěžovat a stavět se střídavě do role oběti (musím to uklidit, nikdo jiný to neudělá) a do role spasitele (uklidím to, aby moje dítě nežilo v takovém nepořádku).

Vychováváme příkladem

Pokud jsme zvyklí udržovat ve svém bytě průběžný nepořádek a jednou za čas uklidit, stává se tento stav přirozeným stavem i pro děti.

Když nás nechává klidným prach postupně sedající na veškerý nábytek a už ho neskryje ani šedý povrch poliček a skříní, je nám zatěžko odnést obal od čokolády do koše a necháme ho na konferenčním stolku, co se asi dítě naučí pozorováním? Jaký mu dáváme příklad? Že nepořádek je normální a nevadí nám.

Dělá to tedy stejně. Pak je ale v šoku, když najednou rodič vyžaduje úklid a srší z něj hromy, blesky.

---

Když se dítě samo pustí do uklízení. Jak s dětmi řešit úklid jejich nepořádku, v klidu a v pohodě, bez křiku a hádání. V krátkém videu se dozvíte, jak na to.

---

Dejte dětem možnost pomáhat vám a nebudete jim muset pomáhat

Ruku na srdce. Chtělo vám někdy vaše dítě pomoct s nějakou domácí činností a vy jste ho odehnali? Chtělo pomoct v kuchyni při vaření, s dáváním prádla do pračky, utírání prachu, umývání nádobí. Cokoliv.

Hned jste si představili, že

• bude nepořádek po celé kuchyni a možná si dítě ublíží nožem
• sami to zvládnete mnohem rychleji
• budete muset prach utřít znovu, protože ho dítě akorát rozmaže po nábytku
• rozbije nádobí
• a kdo ví co ještě

Odmítnutím pomoci od dítěte si zaděláváte na budoucí neochotu dětí pomáhat a podílet se na domácích pracích. Navíc je společná činnost ideální pro budování vztahu. Při společných aktivitách, ať už sportovních nebo pracovních, se dítě rozpovídá nejčastěji a máte tak možnost dozvědět se mnohé z toho, co dítě prožívá, dělá, na co myslí…

Naučte děti pomáhat a uklízet tak, aby to dělaly dobrovolně a ochotně

Podívejte se na záznam webináře „12 kroků, jak naučit děti pomáhat„. Tento webinář má dvě části, v té druhé odpovídám na dotazy rodičů na jejich konkrétní situace – dost možná tam najdete odpověď i na svoji otázku.