Kdy dítě nechce do školky

Náš velký problém je teď odloučení ráno když jdeme do školky. Prostě moje dítě nechce do školky. Když se ho zeptám, řekne, že chce se mnou domů, přitom když pro něj přijdu po obědě říká, že se mu ve školce líbilo a kolikrát domů ani nespěchá.

Nepochopitelná situace?

Jak je to možné, ptáte se? Ráno nechce do školky, odpoledne nechce ze školky. To přece nedává smysl! Chování dítěte možná nedává smysl, ale příčiny toho chování smysl dávají.

„Jsem přece vnímavá máma, tak se ho zeptám, co chce, věnuji se jeho potřebám“, řekne si v duchu. Jeho odpověď „Chci s tebou domů“, ujistí maminku v tom, co už vidí. Maminka může pokračovat ve zjišťování, proč chce syn jít s ní domů, ale …

… co když je to všechno jinak? Co když syn už doma cítí, že maminka je nervózní. Možná maminka i nějakou poznámkou vyvolá v synovi pocit, že jít do školky je problém. Tak se ho snaží vyřešit po svém a do té školky nechce, aby maminka byla v pohodě. Jenže tím maminka znervózní ještě více a jsme v začarovaném kruhu… 🙂 Příliš složitá konstrukce?

Může to být i jinak

Syn chce skutečně být s maminkou nebo si doma hrát. Bere školku jako součást dne a jenom mamince dá najevo své emoce, svá přání. I my dospělí často nejsme spokojení s tím, co musíme udělat, a chceme dát svoje emoce najevo. Prostě řekneme našim nejbližším. Neznamená to, že neuděláme, co je potřeba. Prostě sdílená starost, poloviční starost.

Vlastně je ta synova nechuť jít do školky dobrá zpráva. Syn se nebojí dát najevo svoje pocity, to je projev důvěry k mamince. Teď už stačí vhodně zareagovat. Nestresovat, nepropadat panice, nezlobit se na syna, nedělat „z toho vědu“, neignorovat, nepopírat, neodvádět pozornost jinam, nenadávat, nevyčítat, nepřesvědčovat, nemanipulovat.

Jak zareagovat, když dítě nechce do školky?

Přijmout synovy emoce. Nehodnotit je, jenom přijmout. Emoce totiž nejsou dobré nebo špatné. Emoce jsou přirozenou součástí našich životů. Dobré je zpracovávat, ne úplně dobré je emoce potlačovat. Tím, že emoce dětí přijmeme, jim dáváme příležitost emoce taky přijímat a následně zpracovávat.

Čím víc budeme děti do něčeho nutit, tím více budou děti vzdorovat. V jednom ze svých dřívějších videí se tomu věnuji…

Jak přijmout emoce?

Kolikrát stačí jediná věta: „Vidím, že bys raději byl se mnou doma místo ve školce…“ V tu chvíli věnujete dětem pozornost a dáváte jim najevo, že jim rozumíte. To většinou bohatě stačí k tomu, aby dítě v klidu šlo do školky. Odchází od maminky s pocitem, že mu maminka rozumí…

Co když to nezabere?

Následující věty přijdou někomu absurdní nebo hodně odvážné. Klidně to vyzkoušejte, na vaše dramatické scénáře, které vás právě napadnou, nedojde. 🙂 Zeptejte se dítěte: „Mám tedy zavolat do práce, že dnes zůstanu s tebou doma?“ Můžete to i dále rozvíjet: domluvit se s paní učitelkou ve školce, zajít do obchodu nakoupit, abych mohla navařit oběd, … Chápu, že máte strach, aby vaše dítě neřeklo „ano“. Jenže se stane něco zcela nečekaného. Dítě řekne: „Tak já půjdu do té školy.“

Jak to, že to funguje?

Výše popsaným přístupem totiž, uspokojíme základním lidskou potřebu dítěte. Svobodu. Chcete se dozvědět, proč to funguje? Zaregistrujte se do Výzvy RODIČ 2.0 a dozvíte se mnohem více, jak lépe zvládat výchovu dětí a zbavit se věčného vztekání a odmlouvání…