Když děti kousají

Řešíte, že vás dítě sem tam kousne? Bývá to bolestivé, vím.

Pro začátek malá rada, ale důležitá

Neberte si to osobně. Není to nic proti vám, i když vám to tak v tu chvíli nejspíš nepřijde. Negativní pocity, které vás v momentě kousnutí zaplaví, bývají spojeny se zážitky z dětství. Nemuselo přitom jít jen o kousání. Možná je to vzpomínka na bolest, ublížení, která se teď vrátila.

Neuvědomujeme si, co si v sobě neseme z dřívějška. Přesto to ovlivňuje naše dnešní chování a při výchově dětí mnohonásobně více, než si chceme představit. Podrobně se tomu věnuji ve Výzvě RODIČ 2.0. Zaregistrovat se zdarma můžete TADY.

Proč mě dítě kouše?

Děti nedělají nic naschvál. Mají pro svoje chování důvod, příčinu.

Pojďme tedy využít nejčastější dětskou otázku „Proč?“ a hledejme příčiny dětského kousání. Může jich být celá řada, záleží na okolnostech i věku dítěte.

Jste ve stresu. Děti velmi citlivě dokáží vnímat naše aktuální rozpoložení a není nám nic platné, že to skrýváme. I kojenci to vnímají. V tomto případě mám totiž na mysli kousání  při kojení. Příčin může být několik – od obyčejného růstu zoubků přes hru až po nechutnající mléko.

Dítě si hraje. Nic nečekaného. Dítě objevilo, že zuby se dají použít ke kousání. Tak to zkouší. Kousají do všeho. Třeba i do ruky maminky. Je v tom i kus objevování světa a získávání zkušeností. Kousnutí do knížky – tvrdé, ale nevadí mu to. Kousne do něčeho kovového – bolí to, je to nepříjemné. Kousnu do maminky – maminka vykřikne. Dítě v tu chvíli netuší, že je to bolestí…

Dítě objevuje, co je to bolest. Možná si už uvědomuje, že kousáním způsobuje bolest. Může zkoušet kousat i ostatní lidi nebo děti v okolí. Nebo štípat. Sebe nevyjímaje.

Dítě vás zkouší. Je to podobné, jako když zkouší, co všechno si může dovolit. Takže všem dobře známé téma „nastavování hranic“. Zjišťuje, jak budete reagovat na jeho bolestivé kousnutí. V tu chvíli“ se hraje“ o vaši autoritu…

Dítě má vztek. Některé dítě ze vzteku mlátí rodiče pěstičkama, jiné mlátí hlavou do zdi, další pro změnu hází vším, co má po ruce. A některé kouše.

Co nedělat?

Nezapomínejme, že děti vychováváme příkladem.

Budeme-li reagovat vztekle a výhrůžně, velmi brzy se začne naše dítě chovat podobně, když se mu něco nebude líbit. Křikem nic nevyřešíme. Jenom vyvoláme další křik. Nebo zaražené ustrašené mlčení.

Jak reagovat na kousání dětí?

Kromě toho, že si to nezačneme brát osobně a ustojíme svoje pocity vyvolané nevědomými prožitky z vašeho dětství, obraťme naši pozornost k dítěti. Zamysleme se, co dítě vede k tomu, že nás kouslo.

Někteří rodičové se s dětmi pošťuchují, dloubne jeden druhého, sem tam dojde na nějaké bolestivější šťouchnutí. Je-li to kousnutí ve hře, dítě se ani nemusí uvědomit, že udělalo něco špatně. Většinou stačí ho upozornit, že nás to bolí. Naučme ho při té příležitosti nějakou jinou kulišárnu – třeba „prdění pusou“…

Staňme se spolupracujícím objektem jeho bádání. Dejme jasně najevo, že nás to bolí a je nám to nepříjemné. Zkusme mu nabídnout štípnutí a vyzkoušejme to na něm. Zkrátka vzájemná zkušenost.

Máme-li pocit, že zkouší, co si může dovolit, je těžké nebrat si to osobně. Je potřeba dát jasně najevo, že se nám to nelíbí. Dítě dost možná i čeká, kdy už mu v tom kousání konečně zabráníme. Potřebuje mít jistotu, že máme situaci pod kontrolou a nemůže si dělat, co chce.

Tady nás nejčastěji přemůžou nepříjemné zážitky z dětství a vzorce chování, které do nás vložili naši rodiče. Proto jsem připravil Výzvu RODIČ 2.0, kde se zvládání takových situací podrobně věnuji.

Jak zvládat dětský vztek. Každodenní otázka mnohých rodičů. Dětský vztek je projevem emocí. Emoce nejsou ani dobré ani špatné. Emoce jsou součástí života a je potřeba je zpracovávat. To znamená v prvé řadě přijmout emoce dětí. A vyhnout se nevhodným reakcím, které zpracování emocí nedovolí: popírání, zlehčování, vysmívání se, urážení, zveličování, odmítání, odvádění pozornosti. Zaregistrujte se zdarma tady a ve Výzvě RODIČ 2.0 se dozvíte mnohem více.