Když dítě brečí nebo se vzteká dostatečně dlouho, přestane. Ale jen proto, že je unavené.

Ne proto, že nepříjemnou situaci zvládlo.

Nestalo se tak odolnějším. Jen vznikl založený konflikt.

😢 Dětský vztek nebo brek je forma komunikace.

Dítě dává najevo, že není s něčím spokojené, že má nějaký problém.

👨‍👩‍👧‍👦 Úkolem rodiče není každou nepříjemnost a nepohodu odstranit, vyřešit. V mnoha případech to ani není možné. To ale neznamená, že to má ignorovat. ⏳ Trpělivě a důsledně čekat, až se dítě zklidní, není ta nejlepší cesta. Dítě se totiž nezklidní, ale jenom unaví.

🤔 Možná jste přesvědčeni, že tím dítě zocelíte, že ho naučíte si zvykat na nepříjemné situace a v životě pak něco vydrží a nevyroste z něj přecitlivělé dítě, kterých je dnes prý všude plno.

🔬 Slyšeli jste ale o experimentu z 50. let 20. století s krysami, ve kterém Dr. Curt Richter a John Hopkins zjišťovali, jak dlouho vydrží krysy plavat? Průměrně krysy vydržely plavat 15 minut. Když je však těsně před tím, než to krysy vzdaly a utopily se, z vody vytáhli a nechali je odpočinout, než je vrátili do vody, krysy vydržely plavat 60 hodin. Tedy 240x krát déle, když měly naději na záchranu. 💪

❓ Stále jste přesvědčeni, že když dítě necháte vyřvat, dítě se stane odolnějším? Ano, možná se stane odolnějším. Ale taky zatvrzelejším. 💔 Vztah k rodiči bude poznamenán nedůvěrou. Naučí se, že ani nejbližší mu nepomůžou, když je v těžké situaci. V dospělosti si nebude umět říct o pomoc.

😠 Druhým extrémem je na dítě řvát a trestat ho, že se vzteká nebo brečí.

Dost možná proto, že v tu chvíli se v rodiči probudilo jeho vlastní zraněné dítě, které bylo jako malé „utužováno“. Je to ale v podstatě stejná energie, jen s opačnou polaritou. Místo ignorace přehnaná pozornost. 🤐 Dítě se naučí leda tak, že dávat najevo svou nespokojenost a projevovat emoce je špatné. Začne tedy emoce skrývat a bude dělat i to, co dělat nechce, protože se nebude umět ohradit. Vyroste z něj poslušný jedinec a dost možná oběť domácího násilí.

🤷‍♀️ Že jste stylem „jen ať se vyřve“ vychovali děti a máte s nimi pěkný vztah? Může být. Jenže co když dítě i přes pohodový vztah si neumí říct o pomoc a vy jste na něj hrdí, jak všechno dokáže samo? 🔄 Záludností těchto vzorců je jejich skrytost. Reagujeme na naše založené konflikty z dětství nevědomky a dost často máme navíc pocit, že je to tak správně…

❓ Jak tedy zareagovat na dětský vztek nebo brek?

🤗 Přijmout ho. Dát dítěti najevo, že vnímáte jeho nepohodu. Projevit pochopení. Nic neřešit a neomlouvat se za něco, co sami nemůžete změnit. ✨ A to je všechno? Ano. Takhle jednoduché to je.

💑 Představte si, že se doma pohádáte s partnerem. Naštvaní prásknete dveřmi a jdete to probrat s kamarádkami (v případě chlapů s kamarády). Uleví se vám? Je to proto, že vám někdo naslouchá, souhlasně přikyvuje, nepopírá to ani neodvádí pozornost někam jinam. Tak proč to nepoužít s dítětem?

😰 No jo, ale jak to mám použít na vztekající se dítě? Pokaždé mě přepadne záchvat strachu, že tu situaci nezvládnu a začnu na dítě sama řvát nebo raději uteču. 💬 Napište mi do komentářů, že chcete poradit a společně se dobereme řešení.

💝 PS: Dítě, které zlobí nejvíce, potřebuje nejvíce naší lásky a pozornosti.