Jenže my nejsme zvířata 🤔, je moje jednoduchá odpověď na tento argument a je mi jedno, že to v nějakém rozhovoru řekl i Marian Jelínek, známý to kouč nejen Jaromíra Jágra.

Pak se vraťme na stromy, chce-li se někdo inspirovat zvířaty. Nebo ne, nemusíme opouštět své pohodlné prostředí, suché a bezpečné domovy, měkké postele a dál si choďme pro obživu do supermarketů. Vezměme si jiný příklad z živočišné říše: zvířata si obstarají jen tolik potravy, kolik potřebují 🦁. Nepřežírají se, snědí jen tolik, aby žila. Nestavějí si tři nebo čtyři hnízda a podobně. Proč my lidé hromadíme majetek, kupujeme si spousty zbytečností, které přeložíme krátce poté, co je přineseme domů, a už si na ně ani nevzpomene? 🤷‍♂️

Zpět k výchově dětí 👶. Podělím se s vámi o dva důvody, proč nesouhlasím s argumentem, že je v pořádku plácnout občas dítě, protože zvířata to taky dělají.

Ze všeho nejdříve krátký příběh z kempu ⛺, kde právě trávím víkend. Je tady rodinka s malým dítětem a najednou se údolím začal rozléhat křik toho malého kluka. Znělo jako typický vztek, reakce na něco, co se mu nelíbí. Než jsem očima našel, odkud ten rachot vychází, maminka už kluka držela v náručí a bylo ticho. ❤️

O tom to je. Buď vnímáme a chápeme, že dítě je v nepohodě, a poskytneme mu láskyplnou náruč 🤗 nebo se v nás ozvou staré nezpracované emoce a strachy a začneme po dítěti řvát, ať neřve, přidáme plácnutí přes zadek 😠. Který způsob reakce na dětský vzteklý pláč je vám příjemnější?

Ani všechna zvířata nepoužívají plácnutí

🐾 Pozoroval jsem kamarádovy psy 🐕. Je to tříčlenná smečka. Třináctiletý československý vlk a dva němečtí ovčáci, dvouletý a letošní štěně.

I když je vídám jen občas, ta hierarchie je patrná 👑. Starý dědek už chce mít svůj klid, puberťák ví, že by klidně mohl být vůdcem smečky, ale respektuje postavení nejstaršího (starý vlk to ví taky, tak nedělá machry, jen občas jasně ukáže, jaká jsou doma pravidla). No a ten nejmladší zkouší, co si může dovolit. Hlavně vůči tomu dvouletému Rickovi.

Kolikrát je vidět, že Rick je naštvaný 😤, ale nikdy nejmladšího psa nepraštil ani nekousnul. Dokáže ho zastavit vrčením a postojem. Nedávno se naučil vyčlenit zuby a nádavkem nakrabatit nos, že všichni utichnou. I my dospělí. 😅 Takže jde to i bez výchovného plácnutí i ve zvířecí říši.

My lidé máme více komunikačních možností

🗣️ Lidé se odlišují od zvířat několika aspekty a některé z nich výrazně rozšiřují naše komunikační možnosti a zvládání výchovy dětí. Jsou to řeč a oddálený palec 👍.

Jak nám oddálený palec může pomoct při výchově dětí? Docela podstatně 🤔. Oddálený palec nám totiž umožňuje uchopovat předměty. Mnohem lépe totiž můžeme zabránit dětem v nějaké aktivitě. To zvířata nedovedou 🐾. Potřebovala by k tomu totiž dvě končetiny a ty potřebují současně k chůzi. Takže zvířatům nezbývá než mládě plácnout, když dělá něco, co nemá.

My rodiče můžeme dítě chytit 🤲, aby nevběhlo do vozovky, vzít mu opatrně nůž z ruky, aby se nepořezalo, vzít ho do náruče a obejmout, když pláče ❤️.

Následné plácnutí přes zadek, aby si to zapamatovali, už je mimo argument, že zvířata to tak dělají. Zvíře plácne mládě, aby něco nedělalo, ne aby si to zapamatovalo. Nevkládejme do zvířat náš způsob myšlení 🧠.

Že malé děti nechápou, co jim říkáme, a proto nám dar řeči při výchově nepomůže? 🤔 Takže bychom měli mlčet? Každý asi či i, že je to blbost. Mluvit na dítě je důležité pro jeho zdravý rozvoj 👶. A když na něj můžeme šišlat, když je den zalitý sluncem ☀️, proč bychom na něj nemohli káravě promluvit, když se stahují mračna? ⛈️

Řeč má totiž tři složky: samotná slova 💭, intonaci a mimiku a gesta. Vít Prokůpek ve své knize Psychologie ovlivňování zpochybňuje malý podíl samotných slov, ale my se soustřeďme na ty další dvě složky mluveného projevu. Říká se jim neverbální komunikace 🤝 (Malá odbočka: neřešme důležité věci po telefonu a už vůbec ne zprávami, protože neverbální složky určují význam slov).

Tón hlasu, intonace, barva – to všechno určuje význam našeho sdělení a posluchač to vnímá, v našem případě dítě 👂. Nejde tedy jen o slova samotná a vysvětlování – není důležité, jestli děti rozumí slovům, protože vnímají veškeré informace včetně energie, kterou vyzařujeme ✨.

Když k tomu přidáme zamračený nebo vážný obličej 😠, i dítě pozná, že je něco špatně. Vzpomeňte si na vlčáka, kterého jsem zmínil před chvílí, jak vyceněnými zuby a nakrabaceným čumákem dá jasně najevo, co chce sdělit.

Slyšeli jste o výzkumech vlivu řeči na objekty, které nerozumí slovům? 🌱 Když na květinu mluvíme hnusné, taková rostlina nekvete, neroste a klidně i uschne. Raději zemře, než by poslouchala negativní řeči. Nebo zkoumání vody 💧, která mění svou strukturu podle slov, kterými na ně mluvíme – u pozitivních slov vytváří krásné obrazce vlastní struktury, z negativních je to chaos a zmatek.

Podtrženo, sečteno ✍️: využijme dar řeči, který nám byl dán na rozdíl od ostatních živočichů, přizpůsobme náš hlas významu sdělení a zaujměme jasný postoj, a nemusíme výchovné plácnutí přes zadek obhajovat odkazem na svět zvířat.

Bez jistoty a důvěry to nejde

🤝 Považuji za dobré zmínit ještě dvě složky komunikace, které usnadňují výchovu dětí. A těmi jsou jistota (sebedůvěra) a důvěra.

Jistota rodiče v sebe sama 💪, že zvládá vychovávat dítě nejlépe, jak dovede. Když není rodič ovládaný strachy, jestli ho dítě poslechne, co z něj vyroste, jestli se o sebe dokáže v dospělosti postarat, co řekne okolí atd., pak se může soustředit na přítomný okamžik a rozhodovat se srdcem ❤️.

Lehko se to řekne, být si jistý, být sebevědomým rodičem, ale kde tu jistotu vzít? 🤔 Začněte důvěrou. Tím, že dáte dětem důvěru, že budete věřit, že to děti zvládnou, že vás poslechnou, stane se to ✨. Díky tomu pak získáte větší vlastní jistotu.

Nastavení naši mysli a naše myšlenky určují, jaká bude naše realita 🧠. Určitě jste už slyšeli některou z těchto vět:

• čemu věnujeme pozornost, to roste 🌱
• přitahujeme k sobě to, na co myslíme 🎯
• na pos…ého i latrína spadne 😅
• ten má v životě samé štěstí 🍀

Všechna tato tvrzení říkají to samé: náš život je přesně takový, jaký si myslíme, že je ✨. (to je citát ze staré knihy učení o životě a platí to stoprocentně, i objevy kvantové fyziky to potvrzují). Někdy vám povyprávím, jak mám vždy místo k zaparkování a vychází mi řada věcí… 🚗

Když budeme něco po dítěti chtít a sami nebudeme věřit, že to dítě udělá, proč by tomu mělo věřit dítě? 🤷‍♂️

Všeho s mírou ⚖️

Jenže kde je ta míra? Kdo to určí? 🤔 Když už je to o inspiraci ve světě zvířat, dovolím si tvrdit, že rodič nevychová svoje mláďata tak, že nikdy nevypadnou z hnízda 🐦, že nikdy neopustí rodnou smečku 🐺, že se o sebe nebudou umět postarat. Zvířecí výchova určitě nevede k tomu, že mládě bude mít strach něco udělat, někam jít, dělat si, co chce, co bude považovat za nejlepší. Zato nám lidem se to daří až příliš úspěšně 😕.

Přizpůsobme prostředí

🏠 Zvířata tu možnost nemají. Pokud jde v blízkosti nějaký předmět, který mládě láká, často ho zvíře nemůže dát pryč. My lidé ano 👍.

Je přece nesmysl pořád dokola po dítěti řvát a plácat ho po ruce 😠, že bere ze stolu ovladač od televize nebo váš mobil 📱. Pokud nechci, aby dítě něco bralo, tak to dám tam, kde na to nedosáhne a ani neuvidí. Že to neuvidí je důležité – sejde z očí, sejde z mysli 👀.

„Ale dítě si nemůže brát cokoliv, co ho napadne, a musím ho to nějak naučit,“ možná namítnete 🤔. To řekl kdo? Vaši rodiče? Nepochybně vás rodiče vychovávali nejlépe, jak dovedli ❤️. O tom nepochybuji.

Zamysleme se nad tím, co a proč si nesmíme vzít? 🤔 Proč by si dítě nemohlo vzít cokoliv, co vidí ležet doma na stole? Že by to mohlo rozbít? Pak to dejme pryč 🚫. Že by si mohlo ublížit? Pak mu to ukažme nebo vysvětleme, že je to nebezpečné ⚠️, a buď naučme dítě s tím zacházet (může se nám to v budoucnu hodit) nebo to dejme pryč.

„Ale co na návštěvě, v obchodě nebo někde na veřejnosti?“ namítnete 🏪. Pak uplatněte všechny komunikační dovednosti, které jako lidi máme k dispozici, a vyřešte to bez křiku, zadek, vzteku a hlavně bez bití dětí 🤗.

Děti jako mimozemšťané 👽

Představte si, že děti jsou jako návštěva z vesmíru 🚀. Na jiné planetě je všechno jiné. Úplně všechno. Tady jsou jako u vytržení ✨. Všechno na zemi je pro mimozemšťany nové, neznámé a všechno chtějí prozkoumat 🔍.

Doporučuji film Srdečný pozdrav ze zeměkoule 🎬. Na první pohled je to komedie, ale podle mě to je naučný a vzdělávací film, který dává rodičům příležitost pochopit, proč se děti chovají tak, jak se chovají. „Hlavně nenápadně,“ zazní v jednom momentě a pro mě jsou na to navazující scénky jasným upozorněním, že děti vychováváme příkladem 👨‍👩‍👧‍👦. Včetně slov, která používáme (napište mi do komentářů, jaké slovní spojení z toho filmu mám na mysli 😊).

Měli by ho pravidelně dávat na ČT2, Prima Zoom a dalších 📺.

Když si totiž uvědomíme, že děti nechtějí rozbíjet věci, dělat nepořádek, naschvály, uleví se nám a v tu chvíli se dokážeme na děti dívat jinak, shovívavěji 💖. Buďme jim průvodci na cestě při poznávání pro ně doposud neznámého světa 🌍. Koneckonců jsme je na tento svět přivedli my, rodiče… 🤗