Ve výjimečných případech se může stát, že dítě udělá nějaký naschvál. Ale i takový naschvál je jen reakcí na chování rodiče.

Mnohem častěji je to jenom naše zjednodušené hodnocení, že dítě dělá naschvál. Bereme si to totiž osobně. Dítě přitom se jenom snaží uspokojit nějakou svoji potřebu a jeho chování je nevědomé. Není to tedy o nás rodičích. 🙂 

Když dokážeme připustit, že to není útok proti nám, že to není naschvál, můžeme postoupit k dalšímu kroku pro pohodové zvládnutí situace, která se nám původně jevila jako naschvál. 🌿 

Děti s námi komunikují nejen slovy,

ale i svým chováním. Jejich chování, které nás obtěžuje a bereme ho jako naschvál, je důsledkem frustrace dítěte na nesplněný požadavek. Tak to zkouší oklikou. Nejde mu o to nás naštvat, často mu jde o získání pozornosti. ❤️ A protože to funguje dokonale, opakuje to. 

Malá odbočka. Děti velmi dobře umí opakovaně používat postupy, které fungují. Například vztekání se tak dlouho, dokud nedostanou, co chtějí. 😅 

Proč to rodiče dělají přesně naopak? Proč zas a znovu reagují způsobem, který nefunguje, a ještě ho zintenzivňují? („Pokaždé musím křičet, aby mě dítě poslechlo. Někdy mám úplně vyřvané hlasivky.“ – to je nevědomý „naschvál“ – ty neposloucháš mně, mámo, když něco chci, tak já neposlouchám tebe!) 🤔 

Proč to tedy rodiče nezkusí jinak? 

Chcete i vy zkusit vychovávat jinak? V klidu a pohodě? Bez křiku, hádek a vzteku? 🌈 Přihlaste se k odběru kanálu SebeVědomý rodič na Herohero, kdenajdete veškerý inspirativní obsah na jednom místě. 

Zpět k tématu. I Alfred Adler v knize *Psychologie dětí s výchovnými problémy* označuje děti, které se na první pohled chovají divně, třeba i rozmazleně, jako inteligentní, protože svým chováním dosahují svých cílů. 💡 

A proč se tak chovají? Protože je to tak rodiče vlastně naučili. 

Mezi dětské potřeby patří mimo jiné: 

• pozornost okolí 👀 
• pocit sounáležitosti ❤️ 
• autonomie a svoboda rozhodování 🕊️ 

Zastavím se u toho posledního a má pro to krásný příklad z nácviku chození na nočník. 

Maminka posadí dítě na nočník a ani po čtvrt hodině v nočníku nic není. Sotva ale nasadí plenky, hned je v nich naděláno. 😄 Nebo dokonce dítě čůrá různě po bytě. 

Typický naschvál, řekli bychom. Jenže je to jen přirozený projev pro toto vývojové období dítěte. 

Dítě se naučilo používat svěrače a nikdo jiný než ono samo nad nimi nemá moc. 💪 A právě probíhající proces individuace je ideální příležitostí s nimi dosahovat pocitu svobody a moci nad rodiči. 

Na tento naschvál žádná z rad, kterých je internet plný, nefunguje a vlastně ani nejde použít. Pokud chcete vědět, co se vlastně děje a jak celou situaci zvládnout, podívejte se na video zdarma Jak na nočník. 🎥 

V momentě, kdy máme pocit, že nám dítě zase dělá nějaký naschvál, se spouští obranná reakce: vztek a křik 😡, výčitky, výhružky trestem, možná pocit zoufalství 😢. 

Jenže dítě v tu chvíli nedosahuje svého cíle a začne vzdorovat. Kruh naschválu a oboustranné frustrace se uzavírá. 

Jak ho rozetnout? 💭 

V prvé řadě se musíme zastavit, nereagovat. Nejsme to totiž my, kdo reaguje. Je to naše zraněné vnitřní dítě, kterému se v dětství taky nedostalo pozornosti a nebyly uspokojeny jeho potřeby. To je ten jedovatý koktejl vzorců „já jsem nedostala, tak ty taky nedostaneš“ a „rodiče nevycházejí dětem vstříc“. 

Když si dokážete tohle uvědomit, máte na půl vyhráno. 🧠 

Když vás zaplaví pocit, že dítě jedná proti vám, stojí za to se na chvíli zastavit a zeptat se: „Co se mi vlastně snaží říct?“ 💬 

Nebojujme s dítětem, ale spolupracujme.

Budujme vztah. Naslouchejme dětem. ❤️ 

Nedaří se vám přijmout fakt, že byste měli dítěti vyhovět? Pak se zeptejte sami sebe: „Co tak hrozného se stane, když dítěti vyhovím?“ a upřímně si odpovězte. 

Věřím, že odpovědí bude to, že dítě bude spokojené a vy budete mít klid. 😌 

Nebojte se, vaše rodičovská autorita tím neutrpí. Naopak ji posílíte. Budujete s dítětem vztah. 🤝 

A o to dnes jde více než kdy jindy. 

Když teď říkám, že máte vyhovět dítěti, neznamená to, že musíte dítěti vyhovět vždy a ve všem. Pokud si na zmíněnou otázku odpovíte, že opravdu „nejde“ dítěti vyhovět, nemusíte mu vyhovět. Pak je potřeba umět zpracovat dětský vztek – a tomu se věnuji jako samostatnému tématu. 🌋 

Když dítěti přestaneme přisuzovat zlé úmysly, můžeme mu skutečně pomoct růst – a zároveň ulevíme i sobě. 🌱 

Děti jsou totiž právě takové, jaké si my myslíme, že jsou… 💖