Sliby chyby

Kdo lže, ten krade, do hrobu se hrabe. I nedodržení slibu je lež. Lež má krátké nohy. Lžete svému dítěti? Pak se ale nedivte, že Vám dítě lže taky. Vidí to přece u Vás, tak nabyde dojmu, že lhát je normální, že je to součást komunikace, jednou řeknu pravdu, jindy řeknu nepravdu…

I nevinná nebo milosrdná lež je lež. Stejně jako neříkání vlastního názoru a pocitů. Rodiče sami učí děti lhát: tvař se, že máš z toho dárku radost. Usmívej se na tetičku, ať jí není líto, že tě to u ní nebaví. Jediné, čeho však dosáhnete je stav, kdy k Vám Vaše dítě nebude upřímné. Bude se přetvařovat a bude Vám lhát, když se budete ptát na jeho pocity, na jeho názor. Zejména, když už zjistilo, že se to nevyplácí. Že pravdomluvnost může znamenat potrestání. Že upřímnost může vyvolat odmítnutí a nelásku.

A když půjdeme do extrému, tak i vymýšlení si a hraní „Na Ježíška“ se dá vnímat jako lež… I strašení strašidly, bubáky nebo čertem, co chodí s Mikulášem, může být vnímáno jako lež.

Zcela běžná situace: dítě po Vás něco chce – na něco se zeptat, s něčím se svěřit, hrát si, pochlubit se obrázkem, který pro Vás nakreslilo, povídat si požádat o radu nebo cokoliv jiného a rodič ho odbyde slovy „teď nemám čas, udělám to nebo ono a pak se ti budu věnovat“. Když už taková situace nastane, je důležité, abyste na to nezapomněli a co nejdříve zašli za dítětem a zeptali se, co chtělo, a věnovali se mu.

Dítě si s Vámi chtělo hrát, ale Vám se zrovna nechce, ať už z jakéhokoliv důvodu (chcete si přečíst noviny nebo se dívat na oblíbený seriál v televizi nebo si jen chcete odpočinout po náročném dni). Řeknete tedy dítěti, že se podíváte na seriál a pak si s ním budete hrát, jenže seriál dávno skončil a Vy pořád nikde. Pořád se Vám nechce si s dítětem hrát, tak si říkáte, že když Vás už dítě neotravuje, že už na to zapomnělo nebo ho přešla chuť si hrát. Jenže ono dost možná ztratilo důvěru ve Vás, protože jste mu lhali. Řekli jste, že si s ním budete hrát, ale necháváte ho trčet zavřené v dětském pokoji. A přitom stačí zajít za dítětem, poděkovat mu, že Vám nechalo čas pro Vaše zájmy a že teď už si budete hrát s ním. I když už sí dítě třeba nebude chtít hrát, je zásadní pro budování důvěryhodnéhovztahu, že jste za ním přišli a nezapomněli jste na svůj slib. Nelhali jste dítěti. A když si nechce hrát, protože si mezitím našlo jinou zábavu, nenuťte ho, je to přece jeho život a dítě se může svobodně rozhodnout, jak bude trávit svůj čas. A že ho nechce strávit s Vámi zrovna teď, kdy Vy chcete? Vždyť Vy jste nechtěli trávit čas s dítětem, když za Vámi přišlo, že si chce hrát…