Myslíte si, že hry pro děti venku jsou důležité?
Máte strach pouštět děti samotné ven?
Jste přesvědčeni, že děti spolehlivě najdou tu nejnebezpečnější zábavu a budou se jí s největší radostí věnovat?
V minulém článku jsem se věnoval bezpečným cestám dětí do školy a jinam, dnes se věnuji hrám dětí venku s kamarády.
Jednoho dne k tomu dojde, ať děláte, co děláte. Vaše děti si budou chtít jít hrát ven s kamarády. A nemám na mysli jen zahradu nebo dvorek u vašeho baráku. Nebo společné hraní si na pískovišti, kam vaše děti doprovodíte.
Jakmile začnou děti chodit do školy, začnou se chtít scházet i mimo školu. Protože život nejsou jenom povinnosti (škola), ale taky zábava (chození ven).
Bojíte se pouště děti ven? Pak mám pro vás špatnou zprávu. Nic s tím nenaděláte. Mohli byste, ale zamykat děti doma nemůžete. Teda můžete, ale ne věčně. Jednoho dne totiž děti nepřijdou domů ze školy a zůstanou rovnou venku, aby si hrály s kamarády.
Jak vychovat dítě, aby si uvědomovalo případné nebezpečí?
Výchova dětí stojí na vzájemné komunikaci.
Můžete si stokrát říkat, že děti mají dělat jen to, co jim dovolíte. Stejně si to jednou děti udělají po svém.
Je to o vašem zájmu o děti. Když dětem nařizujete, co mají dělat, kam mají chodit, co nesmí dělat a podobně, to není zájem o děti. To je dirigování.
Zajímat se o děti znamená, bavit se s nimi o tom, jaké má kamarády, kam s nimi chce jít ven, co tam budou dělat. Pozor na jednu maličkost! Velmi snadno se z vašeho povídání může stát výslech. Není důležité, že vy nemáte pocit výslechu. Důležité je, jaké pocity mají děti.
Než začnou vaše děti chodit hrát si ven s kamarády, zjistěte si od nich:
Nejdříve píšu, že povídání si s dětmi o tom, kam a s kým chodí ven, nemá být výslech, a pak vám radím, abyste si zjistili i relativně podrobné údaje.
Má to ale svůj dobrý důvod.
Co když se stane, že vaše děti nepřijdou domů včas? A nenajdete je ani na místech, kde si normálně hrají?
Nemusíte hned malovat čerta na zeď, i když pro mozek je to přirozená reakce. Třeba si vaše dítě jen hraje u některého z kamarádů, protože jim venku bylo zima nebo je to nebavilo.
Dětem vůbec nedojde, že o ně máte strach. Naopak si říkají, že je přece všechno v pohodě, když jsou u někoho doma.
Pak stačí obejít nebo obvolat kamarády, resp. jejich rodiče a problém je vyřešen. Hry pro děti venku mohou polkračovat!
Proto je dobré mít přehled, nejenom tušení…
Zpátky k „výslechu“. Když se budete dětí vyptávat na ty informace, vysvětlete dětem, proč to chcete.
Je docela dobře možné, že děti se o tom nebudou chtít bavit, budou to považovat za zásah do soukromí.
Rád připomínám experiment Ellen Langerové (Harvard University, 1978), který prokázal, že zdůvodnění žádosti zvyšuje úspěšnost splnění žádosti o více než 50 %.
Řekněte tedy dětem, proč chcete vědět, s jakými kamarády chodí ven a kde ti kamarádi bydlí. A doporučuji k tomu přidat kromě mých rad jednu základní rodičovskou emoci: „Mám o tebe strach.„
Na závěr přidejte slib, že respektujete soukromí a důvěřujete vašim dětem a nebudete je nahánět pro nic za nic jen proto, že s nimi chcete jet do obchodu. To jste si měli domluvit dřív, než děti pustíte ven.
Nečekejte, že si děti budou stále striktně hrát jenom na území, které jste si s nimi domluvili.
Určitě jednou najdou nového kamaráda, který bydlí o kousek dál, a budou ho chtít navštívit.
Má rada zní jednoduše:
Jen tak totiž zajistíte, že si k vám děti budou otevřené a získáte si jejich důvěru. Tu pak využijete nejen při řešení bezpečnosti dětí.
Máte pochyby, že vaše děti poslechnou, když jim řeknete, aby se vyhýbaly nějakému nebezpečnému místu?
Trnete hrůzou, jestli se vaše děti v pořádku vrátí domů „z venku“?
Přesto víte, že hry pro děti venku jsou důležitou součástí jejich vývoje?