Můžu být vzhůru do 3/4 na 10?

„Tati, můžu být vzhůru do 3/4 na 10?“

„No dobře, ale hned potom zalehnout a spát. V sedm hodin ráno tě vzbudím, tak ať jsi vyspaná…“

Proč bych s tím neměl souhlasit? Nemám potřebu ji ovládat, stejně neusne. Jak to budu kontrolovat? To se připlížím za dveře jejího pokoje a budu se klíčovou dírkou dívat, jestli si tam svítí nebo ne? I když tam bude tma, neznamená to, že spí. A otvírat dveře? To bych ji mohl vyrušit při usínání, kdyby opravdu usínala.

Že je to pozdě? Kdo rozhodl, v kolik je to „pozdě“? Moji rodiče? Jenže já žiji můj život a ne život mých rodičů nebo kohokoliv jiného, kdo by mi do toho chtěl mluvit. Každý člověk je jiný. Kdyby s tímto režimem měla dcera problémy, tak sama bude chodit spát dříve nebo si o tom v rámci běžné komunikace popovídáme.

Mimochodem, někteří odborníci říkají, že jedenáctileté dítě má spát 8 až 10 hodin, jiní odborníci doporučují 9 – 12 hodin. Tak si to spočítám: V současné době dceru budím v sedm hodin, takže dvě hodiny večer a sedm hodin od půlnoci to je celkem 9 hodin spánku. Takže v souladu s odborníky.

Dcera je spokojená – uspokojil jsem její potřebu být vzhůru, upozornil jsem ji, že ráno bude vstávat jako obvykle – připomněl jsem jí její vlastní zodpovědnost. Já jsem spokojený, protože mám klidný večer, protože ji nemusím kontrolovat, jestli dodržuje mnou stanovený dřívější čas pro spaní. A ani se nemusím bát, že by si zalezla s lampičkou pod peřinu a tam byla vzhůru jen natruc a lampička by podpálila peřinu. Věřte, že se takové případy stávají! Nevěříte? Tak se zeptejte mých rodičů. Nebo klidně i mne! 🙂