Moje úplně první výchovné pravidlo

Na tohle pravidlo při výchově dětí byste neměli zapomínat. Já si úplně přesně pamatuji situaci, kdy jsem ho nastavil.

Žili jsme spolu docela krátce jako rodina (viz můj příběh). Sedím v obýváku a slyším, jak dcera v kuchyni chce po mámě, ať jí koupí panenku Barbie. Když dostala zamítavou odpověď, přišla dcera za mnou a svou prosbu zopakovala mě. Mohl jsem taky říct ne, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem se jí zeptal: „Ptala ses na to mámy? Co ti řekla?“

Je to zdánlivě stejná reakce, respektive má stejný výsledek, ale jenom ten okamžitý výsledek. Z dlouhodobého pohledu bych si moc nepomohl. Jsem přesvědčen, že do výchovy dětí musíme ze začátku dost investovat (trpělivost, shovívavost, pochopení, někdy i chytrost, a v první řadě lásku a respekt) a časem se nám to bohatě vrátí v podobě pohodových vztahů s dětmi.

Nebylo to o tom, že jsem nechtěl dceři říct ne. Ani jsem se zbaběle neschoval za rozhodnutí mámy. Hned v počátku jsem výchovu postavil na tom, že je to „týmová práce“ obou rodičů. Dceři jsem následně řekl a vysvětlil to moje úplně první pravidlo:

Na výchově dětí se podílejí oba rodiče

Když po mámě něco chceš a ona řekne „ne“, nechoď s tím samým přáním za mnou v očekávání, že řeknu „ano“. Vždycky mě bude zajímat, jestli ses na to už ptala mámy a co na to řekla. Nečekej ode mě, že svým rozhodnutím půjdu proti mámě. Taky očekávám, že když se nejdříve zeptáš mě a nevyhovím ti, nepůjdeš za mými zády za mámou si to vyškemrat.

Kdybych přistoupil na tuhle dceřinu hru, dost bych nám, mě a mámě, zkomplikoval život. Zbytečně. Dcera by sice měla ze svého přístupu častý prospěch, ale na druhou stranu by nevědomky vnímala slabost svých rodičů, že je malá holka dokáže převézt a manipoulovat s nimi. Každé dítě potřebuje silné a sebejisté rodiče. Jen tak se dítě může cítit bezpečně a mít jistotu, že rodiče dokážou zvládnout situace, na které dítě nestačí. I to ve výchově dětí jde. V opačném případě dítě znejistí, začne se vztekat a za chvíli rodičům prasknou nervy a dům je plný křiku.

Vedlejší příznivé účinky

Má to i významný pozitivní přínos pro rodiče. Nebudou na sebe v jednom kuse naštvaní, že jeden něco zakázal a druhý naopak dovolil. Je to přece tak jednoduché – stačí spolu vzájemně komunikovat a respektovat se.

Na závěr mám prosbu. Nezlobte se na děti, že to na vás zkoušejí. Je to přirozené. Když člověk něco chce, měl by přemýšlet, jak toho dosáhnout, jak získat co nejvíce. To jenom my dospělí jsme tuhle schopnost ztratili. Už vůbec za to děti netrestejte a přemýšlejte, jak mít dobrý důvod pochválit je.