Smutný konec smutné opice

1.10. 20200

Nemám tím na mysli lidové označení pro stav, který následuje po nadměrném požití alkoholu, a o tom, jak se z toho poflámového smutku dostat. I když…

Bude to o našich vývojově příbuzných. Podle Charlese Darwina. Podle množství studií a výzkumů v oblasti psychologie a sociálního chování se provádí na krysách můžeme za naše příbuzné považovat i krysy…

Bude to o tom, jak vychovat dítě a nezbláznit se…

Víte, co se stane s opicí, která je smutná?

Ostatní opice v tlupě ji začnou utěšovat a věnovat zvýšenou pozornost. Pokud opice zůstane i nadále smutná, ostatní opice je vyloučí ze svého kolektivu. Vyženou ji.

Proč? Protože jim kazí celkovou náladu a pohodu v tlupě. (Radkin Honzák, Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, 2018)

Moderní civilizace versus příroda

Co to má společného s výchovou dětí a s rodinou? Možná nic, možná všechno.

Souvislost mezi smutnou opicí a nervózním až vystresovaným rodičem není na první pohled patrná. Nejspíš bude potřeba jít dost hluboko.

Opice, která otravuje ostatní opice, je ostatními opicemi vyhnána. Řeknete si, že je to možná kruté, ale holt je to „příroda“.

A my, lidé, snad nejsme součást té přírody? Jsme její nedílnou součástí a miliony let vývoje a zkušeností se natrvalo zapsaly do našich reakcí a vzorců chování.

Jenom si je v dnešním moderní světě nevědomě přizpůsobujeme současným podmínkám.

Jsme jako opice nebo pračlověk(?)

Představme si rodinu.

Maminka doma na mateřské nebo v domácnosti, stará se o dvě děti. Batole a předškolák.

Táta od rána do večera v práci nebo ve firmě, aby uživil celou rodinu. Mimochodem, tohle je v nás taky od pračlověka – chlap jde na lov nebo sbírat bobule a ženská sedí doma v jeskyni a stará se o oheň a děti.

Tím ale pravěk končí. Dnešní mámy v mnoha případech jsou sociálně izolovány. Zavřené ve svých bytech nebo za vysokým betonovým plotem rodinného domku. Jsou na všechno samy, na výchovu dětí a starost o ně, na vaření, na úklid. Nemají si s kým pokecat. Přitom je to jejich odvěká (pravěká) potřeba.

Tahle moderní doba a výdobytky, po kterých žena možná i toužila, ji pomalu unavují a zatěžují. Žena začne být nervózní a podrážděná. Ta nervozita se přenáší na okolí. Dětmi to začíná…

**Není těžké se DOVYCHOVAT, stačí udělat první krok…**

Emoce a pudy ve vleku morálky

Tlupa opic vyžene ze svého kolektivu opici, která je smutná, protože jim kazí morálku (viz Radkin Honzák, Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření).

Co by tlupa opic udělala s nervózní a podrážděnou opicí…?

Zpět do současnosti. Jak se zachová rodina, kde je máma permanentně protivná? Společenské konvence zbytku rodiny nedovolí vyhodit ji ven z baráku. Někdo by mohl říct, že je na tom dobře, když pro sebe nemusí shánět nové bydlení a obživu.

Přesto je na tom stejně jako ta furt smutná opice. Je vyloučena sociálně.

Manžel raději zůstane v práci přesčas, aby měl klid od věčných nářků vlastní manželky. Nebo uteče do hospody za kamarády. Mmch, tohle je taky přesně naopak než v pravěku…

Co děti? Sice si mají kde hrát, ale taky jim není příjemné, když jejich máma jim nevěnuje očekávanou a potřebnou pozornost. Ty nemají ani možnost „utéct“ na dětské hřiště. Tak jsou aspoň protivné a zlobivé.

Ze strany dětí je to samozřejmě hlavně volání o pomoc. V pozdějším věku, počínaje školákem a výrazně během puberty je to z jejich strany vlastně taky takové vyloučení protivného člena rodiny z kolektivu.

Že je to podle vývojové psychologie jinak? Je důležité, že je to jinak? Praxe a zkušenosti ve mně vyvolávají tuhle asociaci. Já vám neberu jiný názor, tak mi nechejte tuhle moji asociaci. 🙂 Jestli se nad mými myšlenkami zamyslíte, jak je využít pro váš osobní rozvoj, fajn. Fajn pro vás.

Milé mámy, vemte rozum do hrsti

Proč byste měly brát rozum do hrsti, když potřebujete jenom trošku toho porozumění?

Jak vám má ale porozumět dítě a projevit pochopení, když neví ani jak? U nikoho to dítě nevidělo, jak vzájemně komunikovat. Vidí jenom nervózní mámu, která vytváří doma dusno. Když se do toho zamíchají neuspokojené dětské potřeby, začarovaný kruh se uzavírá.

Jak z něho ven?

Uvěřit odpovědi na otázku: „Opravdu bude mé nejbližší okolí v pohodě, když já sama budu v klidu?“ Je to logické – jste ve stresu, okolí je ve stresu; jste v klidu a pohodě, okolí je taky v pohodě.

Nečekejte, že děti pro vás budou mít pochopení. I kdyby stokrát chtěly, nevědí jak na to.